Kvality bylin lze uchovat naložením v rostlinném oleji (macerát) nebo v alkoholu (tinktura). Tyto produkty lze pak dále využít při přípravě přírodní kosmetiky nebo k podpoře domácího uzdravování. Je třeba dobře znát účinky a případné kontraindikace bylin a i délku vhodného používání (v případě tinktur) a to lze čerpat z mnoha odborných knih na trhu.

Obecně lze říci, že na olejové macerace je vhodné použít zavadlé až sušené byliny, na tinktury se mohou použít byliny čerstvé. Nakládání bylin probíhá několik týdnů, až měsíců metodou za studena, nebo v rozmezí dnů či hodin metodou za tepla. Osobně preferuji metodu za studena, přijde mi šetrnější. Vhodné rostlinné oleje k maceraci jsou Jojobový, Mandlový, Slunečnicový, Olivový, Sezamový i Kokosový. Macerovat se dají i pryskyřice, Vanilka, Káva i koření nebo směsi bylin.

Momentálně k výrobě domácí kosmetiky a masážních olejů a směsí používám maceráty z Levandule, Prvosenky jarní, Heřmánku, Chrpy, Měsíčku, Lípy, květů Černého bezu, Růže červené i bílé, Violky vonné i trojbarevné, Řebříčku růžového, Třezalky, Šanty kočičí, Kostivalu, Bazalky, Oregana, Mateřídoušky.

V procesu přípravy je Divizna, Vlčí mák, Helichrysum, květy Akátu, Levandule růžová i tmavě modrá, Bílá růže, Kadidlo, Pryskyřice z Pistacia Lentisku, pryskyřice z Borovice, pryskyřice z Višně, Vanilka.

Tinktury mám vytvořené z kořene Kostivalu, Pampelišky, Kurkumy, z Levandule, Brutnáku, Rozrazilu, Měsíčku, Hluchavky, Violky vonné, Rozmarýnu, Popence, Máty, Meduňky, Kokošky pastuší tobolky, Šalvěje, pupenů Vinné révy, Vanilky a v procesu přípravy je Divizna, Třezalka, Helichrysum, Vlčí mák, květ Šalvěje a Oregana.

Tam, kde je to vhodné je dobré zapracovat do přírodní kosmetiky i macerát i tinkturu, jsou tam pak obsaženy látky z bylin rozpustné v tucích i alkoholu.

SUŠENÍ BYLIN

Málokdo si předem dovede představit, kolik práce je za sušenými bylinkami.

Dříve, než můžeme bylinky nakládat do olejů, přidávat do čajových směsí, bylinných solí či koupele, je potřeba je nasbírat, zpracovat a dobře usušit. To, že bylinky sbíráme na co nejčistších místech, je všeobecně známo. Ale sušení je věc jiná..člověk se učí praxí a jsou drobné vychytávky, které pomohou k tomu, aby byla bylinka usušená dobře a tedy nehnědla či neplesnivěla. Ve většině případů se bylinky nejlépe suší volně rozprostřené, nebo ve svazcích ve stínu, při přístupu vzduchu ze všech stran. Vyjímkou je Divizna, která se mi letos povedla poprvé dobře usušit – nasbíraná ráno, rozprostřená na černém pečícím plechu na plném slunci ! Dříve mi sušení ať už doma či v sušičce na bylinky nikdy nedopadlo podle mých představ..bylinka zhnědla, či začala plesnivět. Také je potřeba bylinky ukládat do DOKONALE ! suchých sklenic, a usušené opravdu maximálně (do šustiva), což se občas nepovede, pokud je sušíme se stonky, které jsou dřevnatější a schnou déle. A protože každý nemá vhodný velký prostor na zavěšení (ideální je suchá půda), tak je vhodné pomoci si, jak to jde. Já ráda suším na sušácích na prádlo, na který rozložím buď bavlněné prostěradlo (nebo netexové), kde vím, že bylinky schnou pěkně i ze spoda, nebo na jaře se dá sušit na papírových vících od krabic s vloženou papírovou kuchyňskou utěrkou i nad topením. Tak si představte za každým olejovým macerátem z bylin tuto předchozí cestu. Do bylinných solí se sušené bylinky ještě musí najemno rozemlít nebo nadrtit v hmoždíři. Ale když se vše povede, je to krása a radost.

!!  Tyto informace nenahrazují kvalifikovanou léčbu lékaře a proto každý, kdo se rozhodne pro využití těchto bylin a výrobků z nich, tak činí sám, ze své svobodné vůle.