Málokdo si předem dovede představit, kolik práce je za sušenými bylinkami.

Dříve, než můžeme bylinky nakládat do olejů, přidávat do čajových směsí, bylinných solí či koupele, je potřeba je nasbírat, zpracovat a dobře usušit. To, že bylinky sbíráme na co nejčistších místech, je všeobecně známo. Ale sušení je věc jiná..člověk se učí praxí a jsou drobné vychytávky, které pomohou k tomu, aby byla bylinka usušená dobře a tedy nehnědla či neplesnivěla. Ve většině případů se bylinky nejlépe suší volně rozprostřené, nebo ve svazcích ve stínu, při přístupu vzduchu ze všech stran. Vyjímkou je Divizna, která se mi letos povedla poprvé dobře usušit – nasbíraná ráno, rozprostřená na černém pečícím plechu na plném slunci ! Dříve mi sušení ať už doma či v sušičce na bylinky nikdy nedopadlo podle mých představ..bylinka zhnědla, či začala plesnivět. Také je potřeba bylinky ukládat do DOKONALE ! suchých sklenic, a usušené opravdu maximálně (do šustiva), což se občas nepovede, pokud je sušíme se stonky, které jsou dřevnatější a schnou déle. A protože každý nemá vhodný velký prostor na zavěšení (ideální je suchá půda), tak je vhodné pomoci si, jak to jde. Já ráda suším na sušácích na prádlo, na který rozložím buď bavlněné prostěradlo (nebo netexové), kde vím, že bylinky schnou pěkně i ze spoda, nebo na jaře se dá sušit na papírových vících od krabic s vloženou papírovou kuchyňskou utěrkou i nad topením. Tak si představte za každým olejovým macerátem z bylin tuto předchozí cestu. Do bylinných solí se sušené bylinky ještě musí najemno rozemlít nebo nadrtit v hmoždíři. Ale když se vše povede, je to krása a radost.